A ještě něco, nebo spíš někdo měl velikou zásluhu na vzniku stotřicítky. Paradoxně teď nemám na mysli ani konstruntéry ani mechaniky v dílnách v Česaně, ale konkurenčního jezdce. Vladimíra Hubáčka. On se sice zasloužil podílem svých zkušeností, na odladění řady 100 - 120, které jako pilot Dukly Praha nasbíral po tratích s Renaultem R8 Gordini, ktery byl vzorem pro stavbu naší řady 100-120. A když stále na Hubáčka fabrika neměla a stále je strašil, museli přiostřit zbraně ne jeho modrou Alpinu A 110. To pomyslné přiostření bylo nejprve v podobě 180 a 200RS a když nemohli jít touto cestou díky zákazu dalšího vývje a sériové produkce motoru OHC, postavili 130RS.
Tentokrát se ale ohlédněme zpět na model 100 ''A2 1000''.



Vznikla v roce 1971, nejprve jako A1, dnes by se řeklo eNko, později v roce 1972, ze kterého je i tato oranžová, po dalším vývoji i A2, obdoba dnešního Áčka. Ádvojka byla vylepšena o náporový chladič, který našel misto buď nad nárazníkem, nebo jako v našem případě pod ním. Tím pádem mohlo být odstraněno z motoru vystupující rameno s ventilátorem, který jednak způsoboval charakteristický ječivý zvuk a jednak žral výkon. Říká se, že zhruba tři koně. Jestli je to jen báchorka, nebo to opravdu někdo změřil, nevím, ale určitě se zlepšilo chlazení. A Ádvojka letí jako kráva oproti takřka skoro sériové A1. Další změnou, krom náhrady karburátoru Jikov jedním dvojitým Weberem DCOE 45, byla 7,5 palcová dvoudílná litá kola, která umožnila montáž širších pneumatik.



Škoda 100, vznikla ve spoustě variant od A 1000, 1150, 1200 a 1300 až po 120 S a Rallye. Jak jsem napsal na začátku, veškerý vývoj se ale ubíral k legendární 130 RS.
A o ní bude také článek, neboť máme zájemce o vstup do našeho C&SC Clubu, kteří ji právě renovují ve špičkové kopcové podobě.