Jak je již naším zvykem, přijeli jsme na místo konání závodů již ve středu večer. Ubytování jsme měli zajištěné v příjemném Penzionu Kateřina, kam jsme mohli i na noc složit naší zbraň - modrou Pumu.

Ráno nás čekalo vyzvednutí itineráře s mapami tratí. Dostali jsme krásné startovní číslo 44. Již po osmé hodině, jsme byli připraveni k tréninkům a odjížděli jsme na místo startu první RZ, která se pojede dvakrát v pátek večer, jako noční test. Začal první průjezd a zhruba v první třetině erzety, jsme začali bloudit. Chyba nebyla v nás, ale v itíku, kde za stranou 14, následovala 47 a po ní 23, 22, 21 a tak to šlo na přeskáčku celé.
Vrátili jsme se tedy o kousek zpět a jeli podle stran, které jsme různě přehazovali, abychom se dostali do cíle vložky. Chytili jsme při tom už takový grif, že jsme se pustili i dodalších testů, nedbaje překážek v kladu listů.
Po obědě jsme si nechali itinerář vyměnit aby bylo vše při soutěži v pořádku. Musíme totiž neustále mít na mysli, že při ostrých průjezdech je atmosféra vypjatá a jindy bezvýznamná chybička, muže mít katastrofální dopad, na naši další účast v soutěži. Chybné odbočení, by nás stálo drahý čas a velkou penalizaci.
Při čtvrtečních trénincích nám rozpisy kontroloval jak Strýček, tak kamarád Petr Uhel, který je pochválil a zkonstatoval, že jsme v nich udělali velký pokrok. Ještě dva noční kontrolní průjezdy a honem do postele.
V pátek jsme rozbalili depo a pustili se do kontrolních průjezdů. Všechno sedělo, tak nezbývá než přepsat rozpis načisto.

Do prvního testu jsme startovali se světelnou rampou ve 21:13 a jeli jsme ho víc než vlažně, neboť jsme jeli sliku a povrch byl místy vlhký. I tak jsme dojeli vůz, který startoval před minutou před námi.

Do druhé RZ se do toho ale už opřeme, protože tratí již prolétlo celé pole a trať jistě vysušili.
Před druhou RZ čekáme asi 15 minut na otevření trati, neboť museli pustit linkový autobus. Vozy čekají a pomalu popojíždějí ke startu. Při čekání jsme Pumici zhasli. Před námi se udělalo místo, tak si vezmeme helmy a popojedeme. Nejde nám však do auta elektrika, ať pilot zapíná jistič jak chce, kontrolky se nerozsvěcí. To bude náš konec. Vidíme jak se chystají před námi na start a nám nejde šťáva. Skličující pocit se mísí se vztekem a beznadějí uprostřed ztemnělých polí. Pilotova ruka vyjíždí z rukavice a vytrhává kryt ve středovém panelu milované Pumy. Zatímco šátrá beznadějně mezi kabely, svítím mu telefonem a před námi startuje hřmotně další vůz. Pokouší se propojit to napřímo a hledá další kabel. Najednou se kontrolky rozzáří. Motor chytne a jedeme přece jenom na start.jen musím ty kabely držet, aby se nepřerušily. ''Budeš to držet a na rozpis kašli, pojedu na oči'' Jenže při rozsvícené rampě tam tečou proudy a kabel pálí jak čert. Dostávám rukavici a vůbec mě netěší, že je nehořlavá, protože to po chvíli pálí i přes ní. Startér nám oznamuje, že nám dá ještě minutu, abychom nedojeli zase toho před námi. V tom stresu, nám nedochází, že asi těžko, když jedeme na oči bez rozpisu a kdekoli můžeme ztratit tím, že vypadne kabílek z ruky.
Start, pravá 2, 100 do levé 4,5 je jediné co přečtu a pak blok padá někam pod nohy. Povoluji si pásy a pravou rukou se chytám rámu. V levé držím rozpálené kabely a netuším, jak to vydržím. Musím, protože já nemůžu být ten slabý článek, kvůli kterému jsme nedojeli. Káně jede jak ďábel a já si můžu vychutnávat pohled na trať, kterou jindy nevidím, protože koukám do rozpisu. Je to palba! Několikrát se kabel na sekundu rozpojil, ale letíme dál. Už jsme v půlce a pilot mě utěšuje, že vložka má tak 7 minut a pak už jedeme do depa. Jenže to je dalších 15 minut v provozu. Levá střídá pravou, čert vem čistou stopu, jen ať vidíme cíl. Auto při brždění lítá ze strany na stranu. Kdo si pamatuje nějaký kousek dopředu, hlásí. Na čase v tomto případě nezáleží, jen dojet a nechytit penalizaci. Retardér, 100 levá šest a cíl. Jsme tam!!! V časovce před námi stojí Strýček s foťákem a dožaduje se úsměvů. Dostává pokyn ať volá o depa aby se nachystali elektrikáři. Přejezd do depa je nekonečný. Jsme v depu a zhasínáme motor rozpojením kabelu.
Začíná hledání proč se to stalo. Já odcházím k časoměřičům opsat časy průjezdu a ani netuším, jak to je důležité. Čas v cíli 6:44. Ten průjezd byl lepší jak ten první!

Kluci hledají závadu a já odjíždím na hotel, přepisovat rozpis na další den. V Jednu v noci mám hotovo a jedu do depa. Tam už balí, ve tvářích je únava. Puma zase zlostně vrčí.
Podle zveřejněných výsledků jsme ale zaznamenali čas 7:44, tedy o minutu horší. A to je ta minuta rozestupu na jezdce před námi. Podáváme protest, který je přijat. Potvrzený čas je 6:44! Ještě žě to vždycky píšu...

Ranní odhodlání dohnat večerní ztrátu je obrovské. Jdeme do první dnešní RZ s číslem 3. Startujeme ze 42. místa. Pocity jsou smíšené, v další to je lepší, už se začínáme rozehřívat. V druhé rundě jsme již v tempu a nervozita odpadla. Následují další testy a v RZ 8 o sobě dává vědět převodovka. Nechce se jí snášet dál to tempo. Pilot volí jemnější způsob jízdy tak, abychom nepřišli o čas a nenabrali ztrátu. Taktika vychází, jsme pomalejší jen o fous. Už vidíme cílovou rampu, dojeli jsme.
Balíme depo a čekáme na výsledky. Ty jsou pro nás důležité, kvůli nim to přece jezdíme. Jenže pořadatel, v rámci vlastních úspor nemá kvalitní zázemí a časomíru a tak odjíždíme domu. Výsledky budou vyvěšeny na internetu.
V neděli večer zjišťujeme, že jsme dojeli z 86 přihlášených na 22. místě celkově. V naší kategorii v rámci Volného poháru mistrovství ČR, jsme zakončili na 1. místě!!! výsledková listina 26.52 Kb

A to je největší satisfakce za předchozí útrapy...