Oslovili mne dva mí známí, jestli bych si troufl na úpravu běžné cestovní Imprezy. Jaké bylo překvapení, když na první schůzce vytáhli z tašky model 1:18 s nímž startoval Richard Burns.
Nadšení ze stavby ale trochu zkalila myšlenka, že se patrně dostane jen na polepení modrého auta žlutými nálepkami a nákupem zlatých kol.



Všechno ale bylo jiank. Začalo rozebírání a majitelé se zajímali o každý krok ve stavbě rodícího se závodního vozu. Ten vznikal nejprve jako eNko, ale další myšlenky na zkvalitnění auta a finanční obnos náhle změnil celý projekt.
Začalo se s rameny přední i zadní nápravy podle homologačního listu. Ty jsme vyrobili z chrommolibdenových trubek malého průměru a osadili je unibaly. Horní uložení tlumičů, tzv. štuclágry, dodal i s tlumiči HP Sporting. Podle jejich slov nikdy nedělali podvozek na kopcovou Imprezu, tak zadání bylo v duchu asfaltových vložek.
Už prvotní nastavení se zdálo perfektní, jen nám nehrála geometrie. Auto nešlo udržet v přímém směru. Na rovinkách se chovalo strašně nervózně, do zatáček se nechtělo skládat, ale jak už bylo ve vinglu, jelo jak po kolejích. Do té doby než se zase narovnalo. Oslovili jsme pár lidí, kteří mají zkušenosti s Áčky, ale nic, řádná rada, nepasovala na Subaru. Až Láďa Bergr, naše legenda Rallye sportu, nám řekl, že to máme postavit do nuly a od toho se odpíchnout. A začalo o fungovat.
Z prvu nedotáčivé auto, se změnou předních negativů stalo zcela ovladatelným a dnes je radost s ním závodit. To potvrzuje i 3. a 2. místo z letošního Berouna, kdy jsem proháněl s homologační váhou 1280 kg, laminátová monstra Mazda 323 4x4 Turbo. Narozdíl odemne bez restrktoru. Ale bylo to úžasný. Tak snad to letos zopakuju i s tradičním sponzorem dobré nálady - Tři Sestry...