Tento vůz byl nalezen ve více než zbědovaném stavu a nyní prochází velmi náročnou a nákladnou opravou. Jedná se o kompletní znovupostavení, což přesně vystihuje doslovný překlad z francouzkého renonstruction.
Celkový stav
Kompletně prohnilou karoserii jsme po zralé úvaze vyměnili za jinou s tím, že se jedná o náhradní díl. Na inzerát jsme našli jednu krásnou zachovalou a lehce renovovanou v Plzni. Ta musela být nejprve kompletně vyvařena a odrezivěna, následně jsme provařením jednotlivých inkriminovaných částí docílili zpevnění tak, jak to bylo v originálu na původní typu Coupé.
Když jsem zjistil že se dají ještě běžne v ELITU sehnat přední blatníky a spodky zadních boků, nezbylo než je objednat. Začalo neuvěřitelné dovařování a doklepávání všeho co bylo z plechu. Taktéž došlo na výměnu střechy, která na původním bílém voze byla se střešním oknem, což je pro závodní speciál zbytečná zátěž.
Museli jsme taky zaklepat vsechny pertly, které by bránily širším závodním gumám 185/60R13 místo původních 155/70R13. Nezbylo, než jednu znich vyzvednout ve skladu, obout a naprubovat přímo na káře. Coupe použivala ve své době závodní pneumatiky Dunlop a pouze plechové disky s velkou roztečí
Na fancouzkých stránkách jsem objevil všechny ty výstuhy a rozporky tak, jak je vařili v Dippe pro fabrikanty jakým byl třeba Ragnotti. Namáhání předních nosníků v závodním provozu bylo veliké a jsem zvědav, jak se změní chování vozu po této úpravě. Dalším prvkem jsou nová kotevní místa pro dvě reakce motoru, které zabraňují gyroskopické naklánění při akceleraci a deceleraci.
Na řadě jsou výfukové svody. Pro jeho výrobu jsme museli do skeletu namontovat motor i s převodovkou a zafixovat jeho polohu. Standartně bylo Coupé vybaveno litinovými, ale v KITu č.1 se daly koupit ocelové trubkové 2-2-2-1. Ty se nám ale nezdají pro použití na kopec jako ideální a tak se postíme do řešení, které používal úpravce Marc Mignotett pro kopcové speciály, tedy 4-1. Obrázek jsme našli na voze, který byl přestavěn do Gr.II Naše volba padla na žáru odolný nerez.
Jelikož ta naše bude kopcová verze, která má karburátory na krátkém nátrubku přímo u hlavy, bylo potřeba podle dobové dokumentace vyřezat kus podběhu, aby se tam vešly karburátory od Solexu, nebo Webera. KIT č.I totiž měl Solexy 40 a výkon kolem 110 koní, kdežto KIT II už dostal Webery 45 a výkon šel na 130 koní a více.
Před lakem bylo nutno ještě naohýbat rám a toho se ujala firma VND, kamaráda Václava Najmana z Domousnic. Dodal jsem mu k tomu několik přesných dobových fotek a nákresů. Důležité je, aby byl rám dokonale původní. Jakákoli replika nebo napodobenina není pro nás, ani pro komisaře FIA přípustná.
Po demontáži všech komponentů ovážíme Alpinu do lakovny. Tam bylo Coupé v práci špičkových lakýrníků z Autosalonu Louda VW z Choťánek u Poděbrad. Hlavně dostala bílý perleťový kabát. Takový v jakém byla představena na Pařížském autosalonu 1982.Nalakovaná kára je doma a mezitím co se lakýrnický mistr Zdeněk Šafránek věnoval tomu, aby měla všechny křiky tak jak byly když opustila továrnu. Tam byla více jak tři měsíce, aby byl kyt dokonale vyzrálý a po vyschnutí laku se nepropadl.
Mezitím přišla nařadu zadní náprava se vším co s tím souvisí. Oškrábání, odrezivění a základování. Jako vrchní úpravu jsem zvolil dvousložkový akrylát, který se při častých repasích na závodním autě opravuje snadno, narozdíl od práškovky. Konečně jsem mohl z beden vyndat všechny ty ložiska, kotouče a šrouby co tam zahálely čtyři roky a nyní našly uplatnění.
Nyní je v dílně a probíhá kompletace elektroinstalace, rámu a dalšího vybavení.
historické závodní vozy | Hledat
Kompletně prohnilou karoserii jsme po zralé úvaze vyměnili za jinou s tím, že se jedná o náhradní díl. Na inzerát jsme našli jednu krásnou zachovalou a lehce renovovanou v Plzni. Ta musela být nejprve kompletně vyvařena a odrezivěna, následně jsme provařením jednotlivých inkriminovaných částí docílili zpevnění tak, jak to bylo v originálu na původní typu Coupé. 
Museli jsme taky zaklepat vsechny pertly, které by bránily širším závodním gumám 185/60R13 místo původních 155/70R13. Nezbylo, než jednu znich vyzvednout ve skladu, obout a naprubovat přímo na káře. Coupe použivala ve své době závodní pneumatiky Dunlop a pouze plechové disky s velkou roztečí
Na fancouzkých stránkách jsem objevil všechny ty výstuhy a rozporky tak, jak je vařili v Dippe pro fabrikanty jakým byl třeba Ragnotti. Namáhání předních nosníků v závodním provozu bylo veliké a jsem zvědav, jak se změní chování vozu po této úpravě. Dalším prvkem jsou nová kotevní místa pro dvě reakce motoru, které zabraňují gyroskopické naklánění při akceleraci a deceleraci.
Na řadě jsou výfukové svody. Pro jeho výrobu jsme museli do skeletu namontovat motor i s převodovkou a zafixovat jeho polohu. Standartně bylo Coupé vybaveno litinovými, ale v KITu č.1 se daly koupit ocelové trubkové 2-2-2-1. Ty se nám ale nezdají pro použití na kopec jako ideální a tak se postíme do řešení, které používal úpravce Marc Mignotett pro kopcové speciály, tedy 4-1. Obrázek jsme našli na voze, který byl přestavěn do Gr.II Naše volba padla na žáru odolný nerez. 
Jelikož ta naše bude kopcová verze, která má karburátory na krátkém nátrubku přímo u hlavy, bylo potřeba podle dobové dokumentace vyřezat kus podběhu, aby se tam vešly karburátory od Solexu, nebo Webera. KIT č.I totiž měl Solexy 40 a výkon kolem 110 koní, kdežto KIT II už dostal Webery 45 a výkon šel na 130 koní a více. 
Před lakem bylo nutno ještě naohýbat rám a toho se ujala firma VND, kamaráda Václava Najmana z Domousnic. Dodal jsem mu k tomu několik přesných dobových fotek a nákresů. Důležité je, aby byl rám dokonale původní. Jakákoli replika nebo napodobenina není pro nás, ani pro komisaře FIA přípustná.
Po demontáži všech komponentů ovážíme Alpinu do lakovny. Tam bylo Coupé v práci špičkových lakýrníků z Autosalonu Louda VW z Choťánek u Poděbrad. Hlavně dostala bílý perleťový kabát. Takový v jakém byla představena na Pařížském autosalonu 1982.Nalakovaná kára je doma a mezitím co se lakýrnický mistr Zdeněk Šafránek věnoval tomu, aby měla všechny křiky tak jak byly když opustila továrnu. Tam byla více jak tři měsíce, aby byl kyt dokonale vyzrálý a po vyschnutí laku se nepropadl.
Mezitím přišla nařadu zadní náprava se vším co s tím souvisí. Oškrábání, odrezivění a základování. Jako vrchní úpravu jsem zvolil dvousložkový akrylát, který se při častých repasích na závodním autě opravuje snadno, narozdíl od práškovky. Konečně jsem mohl z beden vyndat všechny ty ložiska, kotouče a šrouby co tam zahálely čtyři roky a nyní našly uplatnění.